Klobouky u Brna

Kostel sv. Vavřince

Všeobecně se dnes stěží určuje, kdy a jakým způsobem začínal v obcích církevní život. Oprávněně se však můžeme domnívat, že v osadách, jejichž původ sahá do středověku, se rozvíjel církevní život od začátku. Světská moc byla propojena s církví a církev byla značnou nositelkou kultury a vzdělanosti.

Dějiny kloboucké katolické farnosti a kostela souvisejí s nejstaršími zprávami o Kloboukách, sahají tedy do 13. století.
V nejstarší době náležely Klobouky ke kostelu v Břeclavi. Hranice mezi pásmem kostela břeclavského a brněnského tvořily osady Boleradice , Diváky, Těšany, Bošovice atd. Svědčí o tom listina olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka
z r. 1141, podle níž poddaní z okolí Klobouk ( Boleradice a Přestavlky ) platili církevní dávky kostelu sv. Václava v Břeclavi,
ale Těšany a Bošovice patřily již ke kostelu brněnskému. Když dostal Klobouky výsluhou od krále Přemysla Otakara brněnský hradský uředník, feudální pán Lev, znamenalo to pro Klobouky vzestup, který vyniknul po té, co se Klobouky staly majetkem zábrdovického kláštera, jehož zakladatelem a fundátorem byl právě Lev z Klobouk. Dá se předpokládat, že malý dřevěný kostelík byl nahrazen kamennou stavbou ještě za doby Lva z Klobouk. Kolem této doby obdržely Klobouky patronátní právo a byla vystavěna fara. Když se pak roku 1298 staly Klobouky městysem (vsí s právem trhu), byla do Klobouk pravděpodobně přistěhována část obyvatelstva s okolních osad, např. z Přestavlk. Kostel nedostačoval vzrůstajícímu počtu věřících a tak vrchnost (klášter) dala zbudovat nový kostel. Vlivem náboženských nepokojů
a nepřátelských vpádů a válek kloboucký kostel často trpěl. Asi nejhůř bylo na počátku třicetileté války. Byl postižen nejen kostel, ale i škola u kostela a fara. V městečku bylo zničeno na 120 gruntů.
Po několikaleté dobré úrodě vína a následném sedmiletém prodeji ve vrchnostenských hospodách v Kloboukách
a Borkovanech započal klášter s přístavbou nového kostela. Stalo se tak posledního dne měsíce března roku 1655,
za P. Huga Colina. Část původního kostela byla zbořena a část včleněna do nové stavby. Kostel byl zasvěcen římskému jáhnovi a mučedníkovi sv. Vavřincovi, umučenému roku 258 v Římě upálením na roštu. Komu byl zasvěcen původní kostel, nevíme. Žádné zprávy nemáme ani o zvonech, či spíše zvonu v původním kostele. Tehdejší opat zábrdovického kláštera Bohumír (Godefrid) Olenius (v pořadí 31. opat) daroval L. P. 1658 novému kostelu zvon. Jelikož neznáme datum dokončení a vysvěcení chrámu, lze se domnívat, že se tak událo v tomto roce, a že při této příležitosti byl kostel obdarován zvonem. Zvon je zasvěcen sv. Norbertovi a Benediktovi a je dílem zvonaře Benedikta Briota. Nový kostel byl kryt šindelem, nad presbytářem byla sanktusová věžička. Dne 14. listopadu 1691 bylo započato s opravou kostela. Podle vzpomínek Jakuba Vrbase byla kryta šindelem lomená cibulovitá věž. V letech 1861-62 proběhly rozsáhlé úpravy kostela. Mimo jiné byly železnými svorníky staženy rozestupující se stěny, zaklínovány pukliny v klenbě, nahrazeny prasklé krovy v čepech a přitom odstraněna sanktusová vížka. Šindel byl nahrazen křidlicí a na věži plechem.
Na olejomalbě (obr.1.) neznámého autora z 2. poloviny 19. stol., která se nachází v expozici státního zámku v Lednici,
je kloboucké náměstí se svatebčany a v pozadí fara a kostel. Kostel má sanktusovou věž a hodiny. Věž má barokní,
tzv. zvonovou mansardovou střechu. Hodiny byly pořízeny roku 1862 nákladem obce pro oba kostely.

Věž klobouckého katol. far. kostela je zakončena tzv. "papežským" jinak "cyrilometodějským" křížem. Papežským proto,
že takové kříže užívají papežové. Velehrad byl pod přímou ochranou papežovou, proto také užíval této insignie. Zakončení věže bylo v dnešní podobě provedeno v 90. letech minulého století (1890). Dříve byla jen břidlicová střecha podobně jako
v Borkovanech, v době, která následovala po letech 1863, 1869, 1885, po církevně - národních oslavách na Velehradě,
po oslavách Cyrilometodějských. Bylo proto užito jako památky upomínka na tyto oslavy i na klobouckém kostele cyrilometodějského kříže.
(Opis zápisu Vojtěcha Samce, klobouckého rodáka, kněze a později kanovníka Význačné kolegiální kapituly
u sv. Václava v Mikulově.)
Kostel byl opravován v letech 1821, 1861, 1870, 1887, 1883 a 1890. Další větší opravy se děly až po 2. světové válce. Kostel byl poškozen dvěma většími zásahy, které porušily zdivo, střechu a věž. Mimo to značně utrpěla okna.
P. Vítězslav Grmela provedl archeologický průzkum v blízkosti kostela s překvapivými výsledky. Roku 1951 objevil
P. Vojtěch Samec při opravě ohradní zdi zazděné střílny. Při provedení nové elektroinstalace na podzim 1954 byla
na rohu kostela instalována elektrická lucerna. Od roku 1962 byly do vnějších stěn kostela zabudovány náhrobní kameny hustopečských občanů, přenesených ze zrušeného a zbořeného kostela v Hustopečích. Koncem 60. let proběhla oprava střešní krytiny. Tehdy byly vydány pokyny památkového úřadu k obnovení fasád a jejich barevného pojetí. Základní plochy měly být ve špinavě bílé barvě a vystupující prvky v tónu žlutohnědého pískovce. Dekretem
č. 816/1964 ze dne 12. 5. 1964 byl farní kostel zařazen do státního seznamu kulturních památek (rejstř. č. 1304). V roce 1968 byla opravena omítka věže. Byla dána nová okna, okenice a okapové roury. O rok později byla opravena stejně
i loď kostela. V roce 1976 byla vyměněna stará železná okna (zhotovil je pan Zelinka) za nová dřevěná (zhotovili pánové Špaček a Svoboda). V roce 1985 se projevila závažná statická porucha v klenbě kostela, takže bylo nutno celou stavbu stáhnout a ukotvit. Statické práce a celé zajištění kostela se uskutečnilo v následujícím roce. Práce vedl ing. Navara
z Brna. Lešení měl na starosti pan Metoděj Kynický. Následně bylo nutno provést nové omítky i vnitřní výmalbu včetně opravy fresky na vítězném oblouku. Vítězný oblouk opravil sám autor prof. Ludvík Kolek. Pan Špaček zhotovil vchodové dveře a dveře z předsíně do lodi, stejně jako dveře do sakristie a na věž. Dveře na kůr zhotovil pan Forejtník. Roku 1988 byla přeložena střešní krytina a byla položena kanalizace okolo celého kostela. V roce 1990 byly vyměněny staré pískovcové schody za nové žulové. V roce 1991 byla dokončena dlažba před kostelem. V roce 2001 byla provedena generální oprava věže. Byla provedena nová trámová vazba a věž byla opatřena měděným plechem. Při rekonstrukci byla vyzvednuta pouzdra uložená ve věži při dřívějších opravách. Materiály byly odborně prohlédnuty a ošetřeny. První tubus obsahoval zprávu z 26. října 1863. Druhý tubus obsahoval listiny z 12. října 1890 a byl poškozen kulkou pravděpodobně za 2. světové války. Dne 23. listopadu 2001 byly oba (nové, měděné) tubusy uloženy společně
s měděnou truhličkou s materiály a publikacemi z naší doby zpět do báně. Po opravě věže byl proveden fasádní nátěr na celém kostele kromě spodní části z důvodu pozdějšího provedení izolace. Byla odstraněna lucerna z roku 1954. Náhrobky z Hustopečí byly vráceny do nového hustopečského kostela. V roce 2008 bylo instalováno po obou stranách schodiště u hlavního vchodu zábradlí a do výklenku hlavního vchodu umístěna vývěska. Z hlediska architektury je náš kostel jednolodní orientovaná stavba s pravoúhlým závěrem kněžiště, čtyřbokou věží v průčelí a čtvercovou sakristií
na východní straně kněžiště. Loď je prolomena třemi okenními osami, okna jsou segmentově zaklenuta. V západní
a východní straně lodi se nachází vždy tři kruhové otvory nad sebou. Sakristie je prolomena dvěma okenními osami (okna jsou pravoúhlá) a je opatřena pravoúhlým vchodem. V průčelí se silně vystupující věží je umístěn půlkruhově zaklenutý vchod, přístupný třemi stupni schodiště. Nad vchodem se nachází okno s ustupujícím segmentovým záklenkem. Po obou stranách věže jsou tři oválné osy nad sebou. V úseku štítu se rovněž nachází oválná okenní osa
po obou stranách. Zvonicové patro nad hlavní římsou je prolomeno po jedné okenní ose. I tato okna jsou opatřena ustupujícím segmentovým záklenkem. Nad oknem se nachází kruhový hodinový ciferník. Věž je ukončena čtyřbokou helmicí, která přechází v cibuli a otevřenou lucernu završenou makovicí s křížem. Podstřešní profilovaná římsa nese sedlovou střechu nad lodí a valbovou střechu nad kněžištěm. Presbyterium je od lodi oddělené vítězným obloukem, který dosedá na hlavice pilastrů. Kněžiště je zaklenuto dvěma poli valené klenby s vytaženými hřebínky, loď pak třemi poli stejně jako sakristie. Valená klenba je rovněž v podkruchtí a pod věží. Nad sakristií se nachází oratoř. 

Interiér kostela

V roce 1948 byly opraveny varhany a opatřeny ventilátorem značky Cyklon. Roku 1951 darovala p. M. Fillová sochu
sv. Judy Tadeáše od Heřmana Kotrby za 12 000 Kčs. Je umístěna ve výklenku v předsíni. Roku 1954 byl koupen v Brně nový betlém. Roku 1955 probíhalo tónování kostela. Přes celé léto se konaly bohoslužby v kapli. V kostele byla otlučena většina stěn lodi, včetně vítězného oblouku. Trhliny byly zainjektovány cementovým mlékem. Kostel tónovali Jan a Anna Floriánovi, Jan Moštěk a Jakub Stritzko - všichni ze Staré Říše a manželé Pospíchalovi z Brna. Vítězný oblouk vymaloval v listopadu a prosinci prof. Ludvík Kolek z Brna s pomocí Jana Floriána. Byla odstraněna sádrová křížová cesta
a nahrazena olejomalbou. Dle dokladu památkového úřadu v Brně je to kopie křížové cesty z 18. století, zhotovená
v počátkem 19. století. Sádrová křížová cesta byla dána do kostela v Násedlovicích. Nová křížová cesta byla posvěcena 17. 2. 1956 P. Škrdlíkem, představeným minoritů v Brně. Do předsíně a na vítězný oblouk byly zavěšeny starožitné kříže získané darem (taktéž pod kúrem). Socha Panny Marie lurdské stála naproti kazatelně. Z důvodu nedostatku místa
a zhoršení průhledu k oltáři byla přenesena do středního pole lodi, kde byl pro ni vysekán výklenek. Stařenka Vítková darovala sošku Pána Ježíše. Bývala na kostelní půdě a darem ji dostal její dědeček od tehdejšího faráře. Krásný kousek z původní výzdoby kostela byl umístěn nad kazatelnu. Gotická socha sv. Alžběty, původně darovaná pro kapli, byla umístěna na pilíři naproti kazatelně. Darovala ji paní Veronika Špačková provdaná Červinková z č. 277. Získala ji darem
od Novotných na Příhoně, kde sloužila jako hospodyně (rodiče převora Vavřince Novotného, umučeného v Osvětimi.) Byli to hospodáři P. Klímy. Dle posudku řezbáře Kotrby je to gotická práce z přechodu z měkkého do tvrdého slohu. Pochází z let 1460 - 70. Dále byla zrušena zpovědní síň v bývalé kapli Božího hrobu. Oltář Božího hrobu (truhlářská práce z roku 1890) byl darován do Velkých Hostěrádek. Akademický sochař Jan Neckář vyřezal pro farní kostel sošku jezulátka vysokou 80 cm. Do síně byla přenesena opravená zpovědnice, která stávala před dveřmi síně pod kůrem.
V roce 1957 byly opraveny a pozlaceny svícny v podobě ruky (z původního inventáře kostela) a umístěny pod křížovou cestu. Roku 1959 byla opravena místním kamenickým družstvem pískovcová dlažba v kostelní předsíni. V roce 1963 byly doplněny rámy křížové cesty zlacenými řezbami z Hustopečí. Roku 1964 došlo k výměně oltářů. Starý kloboucký oltář byl přemístěn do Krumvíře, protože jim tam oltář shořel. Boční oltáře byly darovány do Hlubokých Mašůvek. Zpět do kostela byl zavěšen obraz sv. Vavřince. Okolo byla zavěšena raně barokní řezba, získaná roku 1957 ze zámku
v Kunštátu. Dle literatury pochází z Litenčic u Kroměříže (autor neznámý). Svatostánek, mensa a adoranti jsou
z původního vybavení kostela. Vyřezávané kartuše na místě bočních oltářů pocházejí též z Kunštátu. Plastika křtu Páně je z Hustopečí. Byla odstraněna sádrová socha P. Marie lurdské. Odstraněna byla i kazatelna a křtitelnice byla přesunuta na původní místo pod křestní oltář. Svícny v podobě ruky pod křížovou cestou byly odstraněny. Odborným poradcem při nové instalaci a zařízení kostela byl prof. Ludvík Kolek z Brna - autor vítězného oblouku. Instalace trvala 4 měsíce od února do začátku června. Varhany byly vyčištěny a naladěny. Roku 1971 byla v kostele instalována akumulační kamna.
V roce 1987 byly po venkovních opravách vyspraveny omítky interiéru, který byl následně vymalován. Zednické práce provedl pan K. Samec. Malířské práce obstaral pan Ludín. Od tohoto roku nebyly prováděny žádné zásadní změny
v interiéru, kromě nové rozvodné desky elektroinstalace, instalace bezpečnostního systému a reflektorů v presbytáři. Roku 1995 byl zakoupen nový hodinový stroj a ciferníky. Hodiny byly později nahrazeny elektronickými, řízenými rádiem.

Hřbitov

Ze zápisu z archeologického průzkumu provedeného P. V. Grmelou se dozvídáme, že původní kostelík byl obklopen hrazeným hřbitovem. Svědčí o tom jak nálezy zdiva, tak i kosterní pozůstatky nalezené v těsné blízkosti základů kostela. Hřbitov pravděpodobně zasahoval v některých místech za nynější ohradní zeď a to směrem k náměstí a k ulici Příhon. Dokládají to opět četné kosterní pozůstatky, zvláště při budování chodníku pod hřbitovní zdí nad Příhonem. Při přestavbě kostela roku 1655 byl tedy hřbitov rozšířen západním směrem a nově ohrazen. V současnosti je po celém obvodu hřbitov ohrazen zdí, ve které byly roku 1951 objeveny střílny a to na východní straně. Střílny jsou pravděpodobně reminiscencí na původní ohrazení kostela mající obranný charakter. Nynější zdi by byly z hlediska středověkého způsobu boje nefunkční. V horní části hřbitova je v rohu márnice, nyní v havarijním stavu. Je zakreslena na indikační skice z roku 1827. Márnice má obdélný půdorys a je opatřena segmentovým vchodem a malým okénkem
v boční stěně a zazděným malým otvorem v štítu. Podstřešní římsa nese sedlovou střechu, v jejímž vrcholu býval umístěn kříž. Za památné předměty je nutno považovat řadu starých náhrobků a zvláště litinové kříže. Na východní straně je ve zdi vstupní brána, která navazovala na boční vchod, který byl ve východní straně lodi v ose se schodištěm od náměstí. Na západní straně byla brána ke kapli, nyní jsou tam jen dva pilíře. Dříve tam byla upravená železná branka, která byla původně u kapličky sv. Jana Nepomuckého. Dříve byla také branka naproti hlavního vchodu. Tudy vedla cesta ke kostelu od Ohavy (Dlouhá). Hřbitovní areál včetně márnice je začleněn současně s kostelem taktéž mezi kulturní památky (rejstř. č. 1304 a). Na hřbitově se pochovávalo do roku 1891 (Bukovanský mylně uvádí rok 1867). Výjimkou byl pohřeb kněze Jana Frýdka roku 1951. V dobách nákazových chorob (mor, cholera) byl zřízen pravděpodobně nynější hřbitov, pochovávat se na něm začalo až roku 1866. Nákazové pohřebiště bylo zřízeno s velkou pravděpodobností také za kaplí sv. Barbory, později snad v trati Padělky. Hřbitov byl několikrát v minulém století poškozen vandaly. V roce 1961 poškodili vandalové sochu sv. Václava, rozbili kostelní okna a vyvrátili několik pomníků na hřbitově a kříž u kaple. Pachatelé byli odhaleni, potrestáni a veškeré škody zaplatili (cca 4 000Kčs). Opakovaně byl hřbitov poničen během 90. let. Poslední projev přízemnosti postihl hřbitov v lednu 2008. Mimo hřbitov byl poškozen i kříž u kaple sv. Barbory a naposledy kříž před branou ke kostelu.

Na hřbitově jsou pochováni naši předkové, od nemluvňátek přes obyčejné sousedy a sousedky po vážené osoby světského i církevního stavu kloboucké farnosti. Vše je pomíjivé, a tak postupem času, jak odcházejí generace, zanikají kříže a pomníky. Bohužel čas od času "někdo" barbarsky urychlí tento přirozený proces. Vše pramení ze zloby, nevzdělanosti a neúcty. Vzniklé materiální škody jsou pak zanedbatelné v porovnání s morální újmou nás všech, včetně těch, kteří nevědí co činí...

Do dnešních dnů se zachovalo jen málo čitelných nápisů na křížích a pomnících, které nám vydávají svědectví o těch, kteří tu byli před námi a předešli nás na věčnost. U východní strany lodi kostela jsou pochováni převážně kněží. Kanovník Jiří Vrba (více Jakub Vrbas - Pohledy do minulosti Klobouk), Jan Frýdek, Emanuel Koubek, Jan Nešpor. Nutno vzpomenout na kloboucké osobnosti zde pohřbené: u východní zdi hřbitova lékař Dr. Josef Waraus, dvorní lékař Habsburků. Procestoval téměř celý svět. Mimo jiné byl s císařem Maxmiliánem v Mexiku. Do Klobouk přišel roku 1866 léčit choleru. Jeho častým hostem byl T. G. Masaryk. Dr. Waraus zemřel roku 1884 (1x uražen kříž). Josef Svatopluk Wurm (1837 - 1898) - zvolil si básnický pseudonym Čejkovský (narozen v Čejkovicích) - byl v Olomouci zakladatelem "Hvězdy", a to ještě před založením "Moravské orlice" (1863). Psal do Krásova Času, zakládal hospodářské spolky a záložny, organizoval studenty. V roce 1867 odepřel přísahu na novou ústavu a vzdal se místa ve státní službě. Odebral se do Brna, kde se staral o divadlo, zakládal časopisy (Občan, Beseda, Beobachter), patřil k zakladatelům české knihtiskárny, Cyrilometodějské záložny a musejního spolku v Brně. U severní hřbitovní zdi byl pochován učitel Jan Fridrich, zemřel
r. 1890 (více Jakub Vrbas - Pohledy do minulosti Klobouk), v západní části hřbitova Josef Wurm ( 1817 - 1888), starosta městečka (23 let). Byl také zemským poslancem na moravském sněmu a od roku 1852 i poštmistrem (pomník již 2 x pobořen). Poblíž západní stěny presbytáře byl pochován Antonín Wurm (1794 - 1880). Bojoval v napoleonských válkách, mimo jiné též u Lipska. Stal se prvním klobouckým měšťanem, byl zvolen starostou a působil na obyvatele
v obrozeneckém duchu. Roku 1884 se vyznamenal tím, že v Hustopečích znemožnil volby do frankfurtského parlamentu.

Jsou zde pohřbeni také mnozí úředníci, správci statků, radní. Mnohé kříže zmizely, některé nápisy na pomnících jsou nečitelné... Modlitba trvá: Lehké odpočinutí dej jim, Pane, a světlo věčné ať jim svítí, ať odpočívají v pokoji!

Kaple sv. Barbory

Kaple svaté Barbory je západně orientovaná stavba na půdorysu řeckého kříže. Je postavena na vrcholu západního svahu klobouckého náměstí.

Základní kámen byl položen na den svaté Barbory, 4. prosince 1668. Stavba byla zahájena z jara 1669.

Jejím zakladatelem byl zdejší kněz a zábrdovický premonstrát, Martin Alexej Vigsius.

Vysvěcení proběhlo na svátek Nejsvětější Trojice, 4. června 1678.

Roku 1681 byly přistavěny boční kaple. Výmalba byla dokončena r. 1709. Velmi brzy se kaple stala vyhledávaným poutním místem.

Rozhodnutím Josefa II. v návaznosti na Toleranční patent byla kaple roku 1784 zrušena a následně r. 1787 určena jako

kontribuční sýpka. Jako sýpka se kaple neosvědčila a po několika letech se přestala používat. Natrvalo však byla opuštěna až r. 1841. Naštěstí se podařilo farníkům chátrající kapli v roce 1849 získat a roku 1851 obnovit. Za záchranu kaple vděčíme především kanovníkovi Jiřímu Vrbovi, kaplanu Janu Maternovi, majitelům zdejšího panství rytířům z Neuwallu, rytíři Vavřinci Kohlovi z Kohlenegu, panu učiteli Janu Fridrichovi a mnoha dalším a dalším, dnes již většinou neznámým osobnostem a farníkům, kteří svou prací i dary přispěli k záchraně barokního skvostu našeho města. Kaple tak dál mohla sloužit svému původnímu účelu a to i během temných let okupace v letech 1939-1945. V tomto čase kaple posloužila jako dočasný úkryt členům ilegální odbojové skupiny, o jejímž pobytu věděl jen farář s kaplanem.

Během osvobozovacích bojů v dubnu 1945 byla kaple ostřelována dělostřelectvem Rudé armády, protože za kaplí měli pozice vojáci wehrmachtu. Kaple byla vážně poškozena. Zásahy dělostřeleckými granáty napáchaly velké škody. Byla narušena statika stavby, přímým zásahem zničeny varhany, narušena klenba a nevratně zničena část freskové výzdoby. Většina oken byla rozbita. Co nedokázala munice, dokázali vojáci Rudé armády. Více jak měsíc byli v kapli ustájeni koně. Vojáci pobořili sochy, vyloupili oltářní kameny, oltářní obraz byl roztrhán, boční oltáře byly pobořeny, poničena byla dlažba, zadní dveře skončili na ohništi. Liturgická roucha byla roztrhána nebo rozkradena.

Nejnutnější opravy byly po frontě dokončeny tak, aby se zde mohla konat první svobodná pouť v roce 1946.

Kaple nutně potřebovala větší opravy, chyběly však finance. Ty se podařilo do roku 1950 nashromáždit. Tak se mohla uskutečnit, po konzultaci s památkovým úřadem, renovace vedená restaurátorem Otto Maria Stritzkemze Staré Říše. Spolupracovali s ním malíři Jan Florián a Jan Moštěk ze Staré Říše a bratři Rudolf a Richard Polákovi z Brna.

Restaurátoři zjistili, že fresky jsou vlastně přemalbou z roku 1851, která skrývá původní výzdobu z roku 1709. Přemalba byla provedena naštěstí metodou Al secco. Malíři tedy v roce 1851 zkopírovali hlavní motivy výzdoby v ose stavby, poté klenbu zalíčili a zomítali. Kopie pak provedli až do suché omítky. Tím se zabránilo propojení barev s původní výzdobou, která tak zůstala v podstatě zakonzervována.

Bylo tedy rozhodnuto o smytí přemalby a o očištění původní freskové výzdoby skryté téměř 100 let. Po asi měsíční mravenčí práci restaurátorů byly odkryty krásné původní fresky. Návštěvník tak může obdivovat původní výzdobu, která zdobí klenby kaple již více jak 300 let. Autory barokních iluzivních fresek neznáme, ale vymalovat je nechal opat zábrdovického kláštera Engelbert Hájek.

Původní hlavní oltář byl přenesen do kostela sv. Rocha, Šebestiána a Rosálie ve Velkých Hostěrádkách před tím, než byla v kapli zřízena sýpka. Současný oltář je datován do poloviny 18. století. Je zdoben plastikami svaté Kláry a Anežky a oltářním obrazem sv. Barbory. Do kaple byl přenesen z kláštera Alžbětinek v Brně.

Autorem obrazů křížové cesty, Kristus káže, Narození Páně a obrazu svaté Kateřiny Alexandrijské je rytíř Vavřinec Kohl 

z Kohlenegu. Autor obrazu svatého Jana Nepomuckého v podkruchtí je neznámý. Dřevěná kazatelna s plastikou 

sv. Václava v závěru stříšky byla přenesena do kaple z depozita Moravské galerie v Brně, socha sv. Václava pak 

z Olomouce. Při evangelní straně lodi je umístěn oltář sv. Alžběty Durynské s oltářním obrazem téže světice. Na protější straně pak boční oltář sv. Cyrila a Metoděje.

Poslední náročná oprava byla provedena v roce 1975. Kaple byla staticky zajištěna, provedena skořepina klenby. V roce 2000 bylo provedeno odvlhčení zdiva. V roce 2021 bylo zhotoveno nové vstupní schodiště z božanovského pískovce, které je kopií původního, již nefunkčního.

LÍPY U KAPLE A SCHODŮ

O stáří lip okolo kaple svaté Barbory píše Karel Jaromír Bukovanský ve svazku Vlastivěda moravská- Okres klobucký (1909). K. J. B. uvádí, že lípy jsou staré 300 let. Tato mylná informace je i po 114 letech stále reprodukována.

Lípy by museli být vysazeny v roce 1609, tedy 60 let před zahájením stavby, která byla navíc postupem času zvětšována. Další zmínku o vysazení lip máme ve farní kronice. Dozvídáme se, že tak učinil léta Páně 1756 tehdejší kaplan P. (Ludolf) Rudolf. Zápis končí:"Nos laborem, Deus incrementum det!" (My jsme dali práci, Bůh ať dá vzrůst!)

Zápis se týká stromů, které byly vysázeny okolo chodníčku vedoucího v severním svahu k misijnímu kříži. Tento dřevěný kříž, byl předchůdcem dnešního kříže, postaveného r. 1902. Schodiště z východní strany svahu bylo postaveno až 

o 95 let později.

Další zápis v kronice se týká stromů okolo schodiště. To bylo postaveno r. 1851 a lípy byly vysazeny před 15. srpnem 1852, aby bylo vše hotovo před slavnostním posvěcením opravené kaple.

Zde je třeba vzpomenout na neskutečné úsilí a vynaloženou námahu farníků při terénních úpravách, které předcházeli samotnému budování schodiště. Při pohledu od kostela ke kapli, nebylo vidět spodní polovinu stavby. Svah byl proto v některých místech snížen až o 2,5 metru! Vše se kopalo samozřejmě ručně. Lidé roznesli v putýnkách (v těch co se používaly např. při vinobraní) a rozvezli v kolečkách odkopanou zeminu po okolí. Svah byl upraven tak, aby rovnoměrně klesal ke kostelu. Cihlové schodiště dal zbudovat majitel panství, rytíř Samuel Augustin Neuwall.

Porovnejme tloušťku kmenů lip v aleji okolo schodů ke kapli, jejichž stáří známe, (dnes v r. 2023 jsou 171 let staré) s fotografií z výše jmenované publikace. Ve svazku Vlastivěda moravská- Okres klobucký (1909), je na straně 47, fotografie pořízená r. 1908. Pokud by na fotografii byly lípy vysazené P. Rudolfem, byly by tedy v roce 1908 staré 152 let.

Lípy na fotografii by měli tedy být téměř stejně silné, jako současná alej okolo schodů. Ale na fotografii jsou lípy jednoznačně silnější - starší. Můžeme tedy vyloučit jejich vysazení roku 1756 či v pozdějších letech. Stromy mohly být vysazeny nejdříve roku 1669, což je však velmi málo pravděpodobné, jelikož stavba byla následně rozšiřována. 

S největší pravděpodobností byly lípy vysazeny až po rozšíření kaple, tzn. například po vysvěcení roku 1678. nebo v roce 1681, po přistavení bočních kaplí. Stáří lip u kaple by mělo být v době pořízení fotografie (r. 1908) 227 - 230 let. Jistě tedy ne K. J. Bukovanským uvedených 300 let. Dnes můžeme odhadovat jejich stáří na přibližně 342 až 345 let. Informace 

o čtyřsetletých stromech (například na turistické Informační tabuli u schodiště) jsou tedy nepravdivé a vychází opět z publikace K. J. Bukovanského. Přesné stáří těchto svědků dávných časů by mohl prokázat až odborný dendrologický průzkum.

Zpracoval Robert Huk

Kloboucké kříže

Velmi často se v našem prostředí setkáváme s křížem. Je to zvláštní znamení. Je jich kolem nás tolik, že už je ani moc nevnímáme. Je to popravčí nástroj - šibenice starověku. Ani křesťané jej neměli jako svůj znak od počátku. Jejich znamením byla původně ryba. V řečtině ichtis. Písmena, která v kryptogramu a v českém překladu znamenala : Ježíš Kristus, Boží Syn, Spasitel. I dnes tento starý znak prochází svou renesancí. Když se křesťané o pár století později odvážili dát si do svého erbu kříž, nebyl pro ně znamením pesimismu, smutku a smrti. Vždyť Ježíš přinesl radostnou zvěst, podloženou jeho vzkříšením. Kříž se stal znamením lásky, která musí být duší křesťanství. I Kristus, který
s lidstvem solidárně vstupuje do utrpení a smrti, aby nám řekl, že je z těchto skutečností východisko, komentuje svůj kříž slovy: "Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo za své přátele položí svůj život." Kříž může být i znamením odporu.
V minulém režimu jej nosil viditelně kdekdo, aniž by věřil v Boha. Kříž je módní i dnes, např. u populárních osobností. Každý ale asi ví, proč ho nosí a má v tom svobodu. Když pomineme hřbitovy, kde se to kříži hemží, setkáváme se
i v každé dnešní obci s několika kříži na různých místech, která jsou vždy nějakou připomínkou. Někde stojí takový kříž uprostřed polí, protože tam třeba kdysi spadl sedlák z fůry a zabil se. V moderní době křížky s podobným připomenutím tragédie lemují naše silnice. Jindy nám kříž třeba u polní cesty připomíná, že tam byla křižovatka cest a naši zbožní předkové vycházeli na cesty se znamením a ve znamení kříže. Ve středověku byly v kurzu tzv. smírčí kříže, vytesané
do kamene na znamení pokání za spáchané zlo. Ať už byl motiv postavení kříže jakýkoliv, zasluhuje naši úctu k historii
i k našim předkům, neboť i my pokračujeme v jejich životech. Kromě toho jsou tyto kříže zaznamenány ve vojenských
a často i turistických mapách a jsou proto chráněny nejen jako památky, ale i z těchto důvodů. Zasluhují tedy od každé generace ochranu a obnovu po mnoha stránkách. Měly by být chápány jakou součást historického, hmotného
i duchovního bohatství každé obce.

1. Kříž u kostela
Litinový kříž s kamenným podstavcem z pískovce. Bez datace.
Špatně čitelný nápis: "Chvála Kristu". Kříž je zaznačen v indikční skice z roku 1827.
Kříž byl poškozen ve středu, 25.6.2008 a opraven 4.7.2008.

2. Kříž u kaple sv. Barbory

Původně dřevěný kříž s plechovou malovanou podobiznou Krista byl nahrazen roku 1902 kamenným z pískovce. Zhotovil ho Jan Petr z Kyjova. Na přední straně je na bílé mramorové desce nápis : "KRISTUS ŽIJE KRISTUS VÍTĚZÍ KRISTUS AŤ V NAŠICH SRDCÍCH PANUJE." Na levé spodní straně soklu je signum: "JAN PETR 

v Kyjově." Na zadní straně je v pískovci nápis: "KE CTI BOŽÍ ZŘÍDILI TENTO KŘÍŽ MANŽELÉ MARTIN A VIKTORIA PILÁTOVY V Kloboucích čís. 30 ROKU 1902." Původní podoba Krista byla kamenná.
Kříž byl poničen a pobořen roku 1961. Kamenná podoba Krista byla nahrazena porcelánovou. I ta je cílem vandalských výlevů, naposledy roku 2008, kdy byl poničen také starý hřbitov u kostela. Kříž je zaznačen v indikční skice z roku 1827.

3. Příhonský kříž

Původně dřevěný kříž s plechovou malovanou podobiznou Krista, který je zaznačen v indikční skice z roku 1827, byl nahrazen roku 1923 kamenným z pískovce. Na přední straně v bílé mramorové desce je nápis: "Od moru, hladu a války, vysvoboď nás Pane!" Na zadní straně v pískovci je nápis: "Věnován památce padlých vojínů ve světové válce 1914 - 1918 Katolickými farníky Klobouckými L.P. 1923." V dubnu roku 1945, po osvobozovacích bojích, byl v blízkosti kříže pohřben německý voják. Roku 2008 byl kříž odborně opraven a ošetřen.

4. Morkůvský kříž (Z) - Zaniklý

Dřevěný kříž s plechovou malovanou podobiznou Krista stál na levém návrší nad průsmykem s cestou do Morkůvek. Je zaznačen na indikační skice z roku 1827. Bývalo zde pohřebiště. 18.4. 1920 byly po sesuvu břehu, vzniklého průkopem silnice Klobouky - Morkůvky, stavěné r. 1906 objeveny slovanské hroby. Mimo jiné také dvojhrob muže a ženy. Výbava tohoto hrobu je vystavena v městském muzeu v Kloboukách. Roku 1998 byl kříž odstraněn a nový byl vztyčen na protějším vršku, snad kvůli lepší viditelnosti. Odstraněním kříže byla porušena historická identita daného místa.
Výše uvedené kříže tvořily trasu při procesí v den sv. Marka a v první křížový den. 

(viz mapa) dobová fotografie

5. Kříž u fary

Kamenný pískovcový kříž byl postaven roku 1905. Podoba Krista je železná. Vpředu na bílé mramorové desce je nápis:" KRISTUS ŽIJE KRISTUS VÍTĚZÍ KRISTUS AŤ V NAŠICH SRDCÍCH PANUJE! Na zadní straně je v pískovci nápis: "KE CTI BOŽÍ ZŘÍDILI TENTO KŘÍŽ manželé MARTIN a VIKTORIA PILÁTOVI. V Kloboucích čís. 30. L.P. 1905.

6. Kříž na pravém návrší nad morkůvským průsmykem

Dřevěný, dubový kříž, nezdobený bez nápisu. Byl postaven roku 1998. U paty kříže je v betonovém základu vryt rok 1998.

7. Charvátův kříž (Z)
Zatím se mi nepodařilo zjistit bližší informace o tomto kříži. 

8. Charvátův kříž I.

Kamenný mramorový kříž s žulovou deskou s reliéfem Panny Marie v jejíž spodní části je nápis: "Pod ochranu Tvou se utíkáme." Střed kříže je jako oddělen květinovým dekorem. Ve spodní části je nápis: "Všichni kteří jdete cestou touto poklekněte a považte, zdaliž jest bolest Vaše jako bolest má. Věnovali Martin a Barbora CHARVÁTOVI Obnoveno po válečných událostech L.P. 1947" Dříve tu stával kamenný kříž, jedno ze zastavení v křížové dny.
Více Jakub Vrbas, Pohledy do minulosti Klobouk str. 34

9. Forejtníkův kříž

Kamenný bílý mramorový kříž postaven na památku padlého vojína v 1. světové válce. Bez datace. Nese nápis: "Tak Bůh miloval svět, že syna svého jednorozeného dal, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Tento kříž věnován ke cti a chvále Boží. Na památku Františka Forejtníka, který čestně padl dne 5. června 1916 na ruském bojišti
u Buda Griada."" Roku 2008 byl kříž opraven.

10. Kříž na hřbitově
Litinový kříž s kamenným podstavcem z pískovce byl postaven roku 1921. Ve spodní části litinového kříže klečí anděl,
v horní části nad podobiznou Krista je tabulka s nápisem I N R I . Na pískovcovém podstavci je nápis: "Neděs Tě hrobu pustota, jíž nevěra se bojí. Hrob jest změnou života, druhou kolébkou Tvojí." U kříže se konávali pobožnosti v den vzpomínky na všechny věrné zemřelé 2. listopadu, "na dušičky". 

11. Zelinkův kříž

Kamenný pískovcový kříž s mramorovými deskami byl pořízen roku 1944. Podoba Krista je z pískovce. Ve střední části je deska z leštěné žuly s reliéfem Panny Marie a nápisem: "SVATÁ PANNO MARIA ORODUJ ZA NÁS! + V TOMTO ZNAMENÍ ZVÍTĚZÍŠ." Ve spodní části je druhá deska s nápisem: "KU CTI SPASITELE SVĚTA A NA PAMÁTKU FRANTIŠKA ZELINKY. VĚNUJE RODINA ZELINKOVA L.P. 1944.

12. Kříž "U břakyně"
Starý dřevěný kříž byl rozbit roku 1949 bleskem. Výměnou za dub z farského lesa byl získán vyschlý mohutný dubový kmen do kterého vyřezal řezbář Heřman Kotrba z Brna basreliéf, korpus a pod ním dolorosu. Kříž byl oplechován, napuštěn fermeží a zasazen pomocí železných tyčí nad zemí, aby neuhníval. Kříž byl opatřen bleskosvodem. Nápis vpředu: "OD MORU, HLADU A VÁLKY VYSVOBOĎ NÁS PANE" Nápis vzadu na příčném břevně: "NA PAMÁTKU MILOSTIVÉHO LÉTA 1950". Náklady činily 7000 Kč. Kříž byl posvěcen v neděli 27. srpna 1950 děkanem Inocencem Haňkou, slavnostním kazatelem byl Václav Kostelenec, farář z Borkovan. V padesátých letech se prováděla úprava silnice Brno - Hodonín . Původně cesta vedla před křížem, po úpravě je cesta za křížem. Kříž je zaznačen na prvním vojenském mapování, tzv. Josefovo, z roku 1764 - 1768 a 1780 - 1783. Kříž byl jednou ze zastávek při procesí v křížové dny.
Více Jakub Vrbas, Pohledy do minulosti Klobouk str. 33 - 35.

13. Charvátův kříž v polích za st. silnicí
Prostý dřevěný kříž byl postaven, v souvislosti s rodinnou tragédií, roku 2004.současnost. 

14. Boží muka u státní silnice (rejstříkové číslo 1307)
Boží muka čtyřstranná se čtyřmi zaklenutými výklenky a křidlicovou stříškou. Do roku 1998 byla zakončena jednoduchým křížem . Po opravě byla zakončena tzv. cyrilometodějským křížem. Je zakreslena v indikační skice z roku 1827. Stála původně nad Klobouky u křižovatky polních cest se státní silnicí. Později byla přesunuta na druhou stranu silnice. V roku 1975 se posunula znovu o pár metrů, protože by se nacházela v místě rozšířené vozovky. Pochází pravděpodobně z přelomu 18. a 19. stol. Typologicky se jedná o pozdně barokní zděná čtyřboká Boží muka. Při výstavbě silnice na Brno musela být zbořena Boží muka a postavena vedle silnice. Pod stavbou byla nalezena ženská kostra s bronzovými šperky. Ze zápisu však není zřejmé, zda šlo o boží muka na odbočce do Bohumilic (cesta ke koupališti) nebo do Martinic (polní cesta od Boží muky u Borkovan). Boží muka u státní silnice byla jednou ze zastávek při procesí v křížových dnech.
Více Jakub Vrbas, Pohledy do minulosti Klobouk str. 34.

15. Boží muka u Borkovan
Boží muka čtyřboká se čtyřmi obdélníkovými výklenky, římskou a křidlicovou stříškou zakončenou dvojitým
tzv. cyrilometodějským křížem. Ve výklencích jsou jednoramenné železné kříže.

16. Boží muka u Martinic
Boží muka čtyřboká se čtyřmi obdélníkovými výklenky, římsou a křidlicovou stříškou zakončenou jednoramenným křížem. Ve dvou výklencích jsou od roku 2008 umístěny obrázky. Je zaznačena na 2. vojenském mapování,
tzv. Františkovo, z let 1836 - 1852.

17. Socha sv. Jana Nepomuckého před zámkem (rejstříkové číslo 1306)
Pozdně barokní socha pochází asi z poloviny 18. století. Původně stála v zámecké zahradě. Svědčí o tom mimo jiné panoramatická fotografie z let 1883 - 1890. Socha stála v kapli v místech dnešního "pódia pro hudebníky" před hostincem u sokolovny. Později byla přesunuta do parčíku na náměstí. Roku 1906 byla socha opravena a přesunuta do výklenku (kapličky), kterou nechal zhotovit majitel velkostatku pan Josef Dufek. Stalo se tak 29. března 1906, což dokládá listina o této události sepsaná. Později byla kaplička zrušena. (1933?) Kvůli přeložce silnice byl parčík zrušen
a socha byla roku 1949 přenesena před zámek. V letech 1981 - 1982 se uvažovalo o jejím přesunutí před budovu fary, protože se tehdejším představitelům města nezdála být důstojným protějškem památníku osvobození. Socha však zůstala na svém místě. Sochu tvoří slepencový polygonální sokl vyrůstající z čtvercové základny a vápencová postava světce. Sokl se ve spodní části rozšiřuje v mohutnou prstencovou římsu a vrcholí profilovanou římsou. Dřík soklu je členěn rytými rámy s ujmutými rohy. Socha v životní velikosti stojí na nízkém plintu s konklávními rohy. Postava
v kontrapostu je esovitě prohnutá s vytlačeným pravým kolenem, ruce pokrčeny a konečky prstů spočívají na hrudi a na břiše. Světec drží v pravé ruce palmetu. Hlava s vousatým obličejem vlasy vlnícími se z pod biretu je mírně zakloněna a natočena k pravému rameni, lemována je svatozáří s pěti hvězdičkami. Výraz tváře vypovídá o extázi. Drapérie kanovnického roucha z kleriky, rochety a krátkého kožešinového pláště s kapucí splývá a kopíruje tělo. Socha byla původně polychromována. Socha má rozměry: výška 365 cm, šířka 115 cm, hloubka 115 cm. Socha byla roku 1933, na doporučení Pam. úřadu v Brně, restaurována sochařem E. Křivánkem z Brna - Husovic. Další oprava byla v souvislosti s přemístěním k zámku 1949. Poslední opravu provedl F. Pavůček s J. Krososkou roku 1994. Při demontáži byla vyzvednuta ze soklu pozinkovaná schránka . Ta byla i s obsahem prozkoumána a konzervována v SokA Mikulov. Schránka byla uložena zpět a byly přidány dokumenty ze současnosti. V současné době si někdo od sv. Jana "půjčil" palmetu. V oktávu svátku sv. Jana Nepomuckého se chodívalo denně k večeru procesím. Za asistence obou kněží šli věřící za zpěvu a hudby svatojánské písně od kostela západní brankou do přední zámecké zahrady k soše sv. Jana, kde se pomodlili svatojánskou litanii a modlitby. Na to se vraceli východní brankou za pokračování písně na požehnání zpět do kostela. Po požehnání následovala druhá svatojánská píseň a po "Anděl Páně" rozchod. V procesí se k sv. Janu chodívalo také v den Božího Těla.
Více Jakub Vrbas, Pohledy do minulosti Klobouk str. 33 - 35.

18. Socha sv. Václava pod farou u schodů ke kostelu
Pískovcová socha hlavního patrona České země byla pořízena roku 1929. Na přední straně podstavce je na bílé mramorové desce nápis: "Svatý Václave vévodo české země nedej zahynout nám ni budoucím. 929 - 1929." Na zadní straně je na pískovci nápis: "Věnováno na oslavu tisíciletého výročí smrti Sv. Václava." Sochu posvětil v neděli 15. září 1929, biskup brněnský, dr. Josef Kupka. V publikaci Klobouky u Brna Město, krajina a lidé, uvádí PhDr. Emil Kordiovský,
že autorem byl kamenosochař Rajmund Miksl z Klobouk. Avšak zápis ve farní kronice z roku 1929 uvádí, že autorem je krumvířský rodák Martin Polák. Byl autorem sochy "šohaje v kroji s rýčem" před starou budovou SZEŠ, socha byla v 90. letech min. stol. pobořena a odstraněna. K jeho dílu v Kloboukách patří i pomník padlým z 1. světové války, před budovou někdejší staré školy. Na soklu pomníku padlým v 1. sv. válce je jméno kameníka Kocourka z Holiče. Socha
sv. Václava byla roku 1961 poškozena vandaly a následně opravena. V devadesátých letech min. století bylo doplněno chybějící kopí a obnoven nápis. 

19. Kříž u silnice do Bohumilic (za vlakovým přejezdem na levé straně)
Litinový kříž s kamenným podstavcem. Bez datace. V přední části podstavce je obdélníkové vybrání snad po chybějící desce s nápisem. Na fotografii z roku 1950 je litinový kříž větší než v současnosti.  

20. Kříž u "Kateřinky" v Martinicích (Z)
Pravděpodobně dřevěný kříž, byl postaven v trati zvané "Kateřinky". Kateřinka byla studna, kterou nechala zbudovat baronessa Kateřina Neuwallová. Kříž byl postaven po velké povodni v Martinicích, při které se utopil Ráček z Klobouk, šafář u martinického velkostatku. Jel s koňmi do Těšan pro ... (nečitelné), vjel na dřevěný most, který byl pod vodou
a který mezi tím už voda odnesla. Mrtvého Ráčka našli až v místě, kde je kříž. Obnovil jej správce Šlobr ze Starvic

a r. 1933 obnoven po třetí nákladem martinických občanů.
Opis z farního archivu

Foto není k dispozici.

21. Kříž v k.ú. Boleradice u spodního mlýna
I když by se zdálo, že tento kříž nemá spojitost s klobouckými kříži, opak je pravdou. Původně stál kříž na starém klobouckém hřbitově u kostela, jako pomník cukrovarnického úředníka a pozdějšího továrníka Branta. (Carl Brant) Jeho hrob se nacházel téměř naproti vchodu do kostela. Při terénních úpravách v roce 1950 byl hrob otevřen a ostatky svého předka si převzala rodina. Dle výpovědi svědků exhumace bylo tělo velmi zachovalé. Pomník byl prodán do Boleradic. Žulový pomník nyní nese vpředu nápis: "POCHVÁLEN BUĎ PÁN JEŽÍŠ KRISTUS."" Ve spodní části je nápis: "POJĎTE KE MNĚ VŠICHNI KTEŘÍ PRACUJETE A OBTÍŽENI JSTE A JÁ VÁS OBČERSTVÍM." Nahoře v kříži je v ovále obličej Krista. Vzadu je nápis: "VĚNOVALI MANŽELÉ ALOIS A ALOISIE ŠTEFANOVI L. P. 1956. 

Příběh z druhé světové války

V den bojů o osvobození Bohumilic 23.4. 1945, tak jako vždy po celý svůj život, šel zvonit poledne nevidomý pan Josef Šebesta. Vojáci v domnění, že jde o dávání znamení nepříteli, začali střílet do věže. Z protějšího domu vyběhl občan a jal se pomocí rukou i částečně ruských slov vysvětlovat, že jde o prastarý zvyk ve vesnici. Vojáky přesvědčil a pana Šebestu svedl dolů. Tento nevidomý občan pravidelně chodil zvonit svítání, poledne a klekání po dobu 46 let.

Zápis o opravě 1951 - opis
Bohumělská kaple byla letos také od základů opravena. Nejprve krytina a plech věže, která byla až do letoška proděravěna střepinami granátů. Věž natřena. Vevnitř bylo vlhko, proto jsme stěny do výše 1,5 m otloukly, obložili heraklitem, elektrické vedení zaomítali. Do hodů jsme byli hotovi jen s pracemi zednickými a mše sv. sloužena v kapli jen nouzově vybílené, jelikož jsme dlouho čekali na poukazy na cement a heraklit. Vymalována v květnu 1951. náklad na opravu byl uhrazen sbírkou, kterou si bohumělští mezi sebou vykonali s povolením úřadů.

Velké Hostěrádky

Kostel sv. Rocha Šebestiána a Rosálie ve Velkých Hostěrádkách
- Přesný opis listiny v archivu

Původ hostěradského kostela, podle vypravování snad nejstaršího farníka Dominika Hamana z ústního podání svých předků, spadá do doby, kdy na hradě (dnešní les, Hradisko) pobývaly dvě kněžny Dirtensteinovi. Kněžny byly velmi pobožné ženy a právě na místě, kde byl pěkný výhled od hradu na protější lesnatý svah, daly postaviti kostel, který se hezky vyjímal nad malým údolíčkem. Po smrti kněžen přišel na hrad rod Romanů, který rovněž pečlivě ošetřoval kostelíček až do doby švédských válek, kdy byl kostelík zničen švédským vojskem. Po odchodu Švédů byl opět opraven Romany. Později byla zřízena farnost s farou, která byla nedaleko kostela (dnešní dům pana Nekvapila - po zrušení fary hájovna). Ke kostelu náleželo 374ha lesa, který se rozprostíral za kostelem. Roku 1785 při velkém hromobití uhodilo do kostela, který docela vyhořel, poněvadž byl kryt šindelem. Klenba chrámová byla sice cihlová, avšak padající dřevěná vazba klenbu zbořila. Patnáct let byl kostelík ve zříceninách. Roku 1801 místní farníci po dohodě vypravili se za knížetem Lichtensteinem, který vlastnil okolní lesy a vyjednali s ním opravu chrámu. Kníže Lichtenstein počal s opravou ještě téhož roku a za svou ochotu obdržel les, náležející farnosti. O několik let později r. 1815 postavil kníže v blízkosti kostela školu ("stará škola" - bývalá sokolovna). Každým rokem dával kníže faře 20 sáhů dřeva a kromě toho měl každý katolický občan dovoleno nasekat si v jeho lese neomezené množství dřeva. Po opravě chrámu roku 1801 se celkem nic nezměnilo až do roku 1945, kdy byl kostel zasažen na několika místech dělovými granáty a tak poškozen.

Zpracoval: Robert Huk